Dnešní den vzpomínáme na tragické tří set devadesáté výročí bitvy na Bílé hoře, tedy na událost, kdy se na vrchu blízko letohrádku Hvězda během několika málo hodin rozhodlo o osudu České koruny na celá staletí.
Za první fázi třicetileté války můžeme považovat „povstání českých stavů,“ které vypuklo v roce 1618 třetí pražskou defenestrací (mimochodem naprosto neefektivní) a trvalo přibližně dva roky. Cílem tohoto „povstání“ byly na první pohled náboženské požadavky. Ferdinand II. Štýrský, proti kterému byl celý odboj nasměrovaný, byl totiž fanatický katolík a rozhodně se nehodlal smířit s českým mnohověřím. Tato náboženská problematika však byla pouhým krycím manévrem českých stavů zastírajícím vlastní mocenské a mocensko – politické požadavky (mimochodem takovéto zastírání politických požadavků těmi náboženskými je zcela typické pro celou třicetiletou válku v každém koutě, ve kterém se odehrávala).
Za tečku tohoto povstání můžeme považovat právě tuto bitvu, i když ona sama neznamenala ukončení všech vojenských akcí na území České koruny. Její výsledek však zavinil rozpad protiferdinandovského stavovského spolku a zajistil Ferdinandovi volný vstup do Prahy, potažmo do celé České koruny.
Bitva samotná trvala jen, jak již bylo řečeno, několik málo hodin. Stavovské vojsko, z jehož řad mnozí, velitele nevyjímaje, strávili uplynulou noc v objetí piva, vína a pražských prostitutek, bylo značně demoralizované. Tuto demoralizaci také výrazně zapříčinil fakt, že vojsku, z větší části žoldnéřskému, byl dodáván žold nepravidelně a byly porušovány sumy smluvené s majiteli / nájemci. (z pojmu „žoldnéřské vojsko“ si lze snadno vydedukovat, že o většinově českém složení této armády nemohla být řeč). Jistě si je možné vytvořit barvitou představu o průběhu bitvy, kde jedna z bojujících stran je takto „vyzbrojena.“
A tak se není čemu divit, že během jednoho nedělního dne, na nějž lze s odstupem několika staletí pohlížet jako na pouhý okamžik, bylo rozhodnuto o osudu České koruny na staletí. Staroměstská exekuce, Obnovené zřízení zemské, to jsou signály oznamující zásadní mezník naší historie, mezník, jemuž otevřela bitva na Bílé hoře bránu.
Na závěr snad jen několik slov hledajících příčinu porážky bitvy na Bílé hoře. Někteří historikové se snaží srovnávat stavovský odboj v první polovině 17. století a husitskou éru, což však dost dobře není možné, neboť obě hnutí jsou diametrálně odlišná. Stavovský odboj v letech 1618 – 1620 byl už od svého počátku odsouzen k nezdaru, neboť oproti první polovině 15. století nebyly pohnutky jeho protagonistů motivovány ve víře ve svou pravdu a v touze vypořádat se s tehdy totálně mravně upadlou církví a společností samou, nýbrž zde v letech 1618 – 1620 byl hlavním motivem valné většiny představitelů tohoto „odboje“ pouze vlastní zájem a touha po osobních ziscích, osobní moci. Důvody husitských Lipan jsou ty, které nedaly o dvě stě let pozdějšímu „stavovskému odboji“ sebemenší šanci na úspěch.
Autor: Kuba
