Se vznikem Schengenského prostoru vlády rezignovaly na ochranu státních hranic. Zcela tak vypadl jeden z nejdůležitějších bezpečnostních prvků každého samostatného státu. Proč potřebujeme posílit ochranu našich hranic? A jak?
1. Hraniční státy Schengenu selhaly
V rámci EU dostaly hraniční státy Schengenského prostoru na svoji zodpovědnost ochranu jeho vnějších hranic. Na tuto funkci jim poskytly všechny země EU (včetně Česka) finanční prostředky. Přesto došlo k situaci, kdy tyto hraniční země nejsou schopny uhlídat své hranice vůči ilegálním migrantům a také organizovanému zločinu. Každý stát pak dané výzvě čelí po svém. Na jedné straně pozorujeme země jako například Maďarsko, které staví u hranic hlídkovací věže a ploty.
Na druhé straně pak vidíme státy jako je Itálie, která tohoto jevu využívá pouze jako vydírajícího potenciálu k tomu, aby dostala od ostatních členů EU více peněz na ochranu hranic. Mezitím však své hranice nekontroluje a vlna ilegální migrace se dostává dále do Rakouska a dalších států, mezi kterými najdeme i Českou republiku. Chování Itálie vyznívá nanejvýš pokrytecky, neboť státy EU po ní nechtěly, aby se s nimi dělila o výtěžky z turismu, který se koncentruje především u moře. Zároveň požaduje Řím po všech členech EU peníze na ochranu těchto břehů. V případě Itálie dobře vidíme, jak dopadají země, které dlouhodobě podceňují otázky národní bezpečnosti.
2. Bavorská a saská zkušenost
V rámci operace, která předcházela letošnímu (2015, pozn. red.) summitu skupiny G7 odhalila německá policie stovky ilegálních migrantů, pašeráků drog a jiných lidí živící se organizovaným zločinem. Tak velké množství těchto kriminálních živlů ji ohromně překvapilo. Ministerský předseda Saska přiznal, že situace se ukázala natolik závažná, že se policie nemůže jen tak vrátit k normálnímu stavu. Někteří regionální politici šli ještě dál a mluvili o celkovém přehodnocení přínosu Schengenského prostoru.
Přes naše hranice tak do Německa denně míří ilegální migranti a příslušníci organizovaných zločineckých skupin. Z této oblasti vyčnívají zejména převaděči lidí a obchodníci s drogami.
3. Ilegální migrace je pouze část problému
Téma ilegální migrace pokrývá jen malý kousek problémů s otevřenými hranicemi. Závažnější hrozbu představuje organizovaný zločin v podobě obchodu s lidmi, drogami, zbraněmi či pohonnými látkami nebo nebezpečnými materiály. Přes naše hranice tak zcela nerušeně přechází různé zločinecké skupiny a následně působí na území republiky.
Zároveň si dosavadní vlády neuvědomovaly fakt, že v budoucnu může dojít v Evropě k válce. Pokud se to stane, pak bude nutné rozumně zabezpečit státní hranice. Zda však platí staré pravidlo „Chceš-li mír, připravuj válku“. Pouze země, které se na konflikt připraví, v něm opravdu obstojí. Je tedy nanejvýš nutné budovat jednotky, které budou zodpovědné za ochranu hranic a to nejen v době míru, ale především ve stavu ohrožení státu. Bohužel nic takového se nyní na ministerstvu obrany pod vedením ANO 2011 neděje.
Jak posílit ochranu hranic?
V současném stavu, kdy čelíme obrovské imigrační vlně, není zcela nutné mohutně posílit kontroly na hraničních přechodech či ve vlacích. Potřebnější je především zesílení hlídkové činnost v otevřeném terénu. Zkušenosti ze Srbska či Maďarska mluví jasně. Ilegální migranti překračují hranice státu právě ve volné krajině, kde není příliš mnoho sídel čili i příslušníků bezpečnostních sborů.
Jestliže by dnes existovaly obnovené, dobrovolnické jednotky Stráže obrany státu („SOS“; Teritoriální zálohy), pak je nejohroženější obce povolaly na ochranu tamního obyvatelstva. Ve stavu ohrožení státu by tyto jednotky patřily mezi nepostradatelné subjekty zajišťující naši bezpečnost.
Proč je současný stav neudržitelný?
Stavět na hranice ploty a příkopy je sice efektivní řešení pro určitý stát, nicméně my mezi takové státy nepatříme. České republice nejvíce pomůže zvýšení hlídkové činnosti v příhraničních oblastech. Pokud nezavedeme alespoň tato opatření a nepodaří se založit a vycvičit jednotky „SOS“ (Teritoriální zálohy), pak se do naší vlasti přelije bezpečností krize z jiných zemí. Neboť stejně jako přístav Calais představuje pro ilegální imigranty bránu do „zaslíbené“ Británie, pak Česko symbolizuje bránu do „sociálně štědrého“ Německa. Počet tzv. ghett a rizikových lokalit se tak ještě zvýší. Nehledě na vzrůstající činnost skupin organizovaného zločinu.
Volný pohyb osob v rámci Schengenského prostoru patří k největším výdobytků spolupráce mezi evropskými národy. Je však nutné se k němu stavět zodpovědně, a proto bychom měli v době nynější krize posílit ochranu hranic. Dojde tak odhalení osob, které tohoto systému pouze zneužívají. Nesouhlasím se tvrzením, že v této krizi selhal Schengen jako idea volného pohybu osob. Selhaly pouze hraniční státy. Volný pohyb osob mezi státy je možný, ale vyžaduje zodpovědné dodržování pravidel.
Současná česká vláda, vedená triumvirátem Babiš -Sobotka- Bělobrádek, pak o žádném posílení ochrany našich hranic neuvažovala. Pod tlakem veřejnosti mění názor ministr obrany Stropnický, který do nedávna veškeré takové požadavky označoval jako výlevy extrémistů. Prezident Zeman naproti tomu dlouhodobě vítá nasazení armády na hranicích. Ovšem vojsko pro něco takového nedisponuje dostatečným právním mandátem, a navíc by se kvůli tomu částečně omezil výcvik.
Co udělat dnes?
Povolat některé armádní prapory k ostraze hranic se dnes jeví jako nejlepší řešení. Neboť policie nezvládá hlídat celé naše hraniční pásmo. Na ostraze hranic by se mohly podílet různé jednotky v rámci rotačního principu, tak aby se to neodrazilo na jejich výcviku a dalších primárních činnostech. Tyto jednotky, ale musí mít právně krytá záda.
Nejnutnější je zcela reformovat náš systém ochrany hranic. Neboť se dlouhodobě jeví jako neudržitelný a při jakékoliv větší krizi hrozí zhroucení. Tento fakt si bohužel současná vláda neuvědomuje. Nezodpovědný hazard s bezpečností českého národa tak může špatně skončit. Budiž nám Itálie odstrašujícím příkladem.
Dan Kresa, blog.idnes.cz, 30. srpna 2015
