Kalendárium: 10.-11. listopadu 1444 – bitva u Varny

pamatnik-bitvy-u-varnyVarna je pro většinu z nás známá jako cíl letní dovolené v Bulharsku. Češi slunící se na rozpálených plážích si jen stěží dokáží vysvětlit, proč jeden z varenských parků nese název Husitský. Nedaleko odtud totiž před 565 lety položily život stovky bývalých táboritů.
V roce 1444 se střetlo turecké vojsko vedené Muradem II. proti spojené armádě křesťanů. Křesťany vedl polský a uherský král Vladislav III. Jádro této armády byli polští a uherští bojovníci, ale také v této bitvě bojovali Chorvaté, Srbové, oddíl papeže, dokonce právě i čeští Husité pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa. Ne nadarmo se bitva nazývá bitvou národů.
Avšak pro české souvislosti by byl výstižnější název bitva paradoxů. Husité bojovali společně s kardinálem Cesarinim (velitel výpravy do Čech, která byla Husity poražena u Domažlic). Kardinál Cesariny zde také zemřel. Dále husité přijali znamení kříže, vydali se na křížovou výpravu proti Turkům. Také by se dalo předpokládat, že bitva byla důsledek výbojů Turků. Není tomu tak.
Říše Osmanů byla velkým nebezpečím pro křesťanské státy na Balkáně a hlavně pro malý zbytek Byzantské říše, ale od roku 1442 trvalo desetileté příměří mezi Turky a Uherským králem. I přes tuto dohodu Vladislav III. společně s papežem zorganizovali křižáckou výpravu, která později skončila fiaskem. Kde se tady vzali Husité? Po skončení Husitské revoluce byli tehdejším českým a uherským králem Zikmundem převeleni z Čech na neklidné hranice Uher, které byli sužovány útoky Turků. I nadále používali vozovou hradbu.
Údaje o počtech bojovníků na obou stranách se výrazně liší (uvádí se 30 tis. křesťanů a kolem 120 tis. Turků), avšak jisté je to, že osmanská armáda (tvořená i obávanými janičáry) byla v několikanásobné přesile. Slibované posily z Valaška, Bulharska, Albánie a Byzantské říše nepřišly. Dne bitva-u-varny10. listopadu tažení spojené armády vedené Vladislavem III. narazilo na vojsko Murada II. Došlo k bitvě. Všichni králi radili, ať se opevni za vozovou hradbou. Král byl mladý a nerozvážně, tudíž rozhodl k útoku elitní skupiny na střed turecké sestavy. Rytíři byli samozřejmě rozprášeni, král byl zabit, jízda se potom obrací v útěk. Pěšáci se opevňují za vozovou hradbou. Turecké přesile se nemohou dlouho bránit. Za hradbou přečkají noc, ale druhý den jsou krutě zmasakrováni. Turci se nad nikým nesmilují, křesťanský vládce porušil příměří. Kdo uteče, přežije. V bitvě zemřeli tisíce mužů spojené armády, z Husitů padli téměř všichni.
Po smrti Vladislava III. v Uhrách na trůn nastoupil Habsburk Ladislav Pohrobek (také český král), silnou pozici v Uhrách měl Jan Hunyady, který v této bitvě bojoval, měl však větší štěstí než král. Bitva neměla bezprostředně za následek pád Byzantské říše (1453), ale posílila moc Turků v oblasti. Oslabila Uhersko, které se v 16. století stalo z velké části osmanskou državou. Hlavně se nyní nedalo příliš spoléhat na účinnou pomoc od papeže a západních států. Byla to jen otázka let, kdy maličký zbytek Byzantské říše pod velkým náporem padne.
Dnes hrůzné krveprolití připomíná muzeum nad bojištěm, dvě mohyly a kamenné bloky se znaky zemí, odkud bojovníci pocházeli.
Při své návštěvě Bulharska v listopadu 2004 se na tomto polozapomenutém místě zastavil i český prezident Václav Klaus. Na památku zde zasadil dvě lípy-jednu z Prahy, druhou z Tábora.

Zdroj: www.e-stredovek.cz, www.bulharsko.proweb.cz

Tento příspěvek zařazen v rubrice kalendárium, listopad. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected by WP Anti Spam